fbpx

TEST: Citroën C4 Cactus – Král městského stylu

Testy

Written by:


Pokud se člověk poohlíží po novém voze, jehož cena se pohybuje kolem 400 000 kč má prakticky nepřeberné množství rozličných možností výběru. Pokud ale zároveň toužíte po voze, jehož vzhled je natolik osobitý, že se za vámi budou lidé hromadně otáčet, je to už horší. My jsem přesto takový vůz našli a není jím nikdo jiný než známý Citroën C4 Cactus.

Francouzský král městské džungle

Když v roce 2014 Francouzský Citroën představil model C4 Cactus jen pozitivních reakcí se ani zdaleka nedočkal. Hlavně pro konzervativní část populace se stal Cactus doslova trnem v oku. Není čemu se divit. Do vod, kde vládnou nudné a ničím nezajímavé modely vtrhnul s odvážnou karoserií, křiklavými barvami, netradičně pojatými světlomety a hlavně s plastovou ochranou karoserie na bocích vozu, jenž je pro své vzduchové polštáře známa pod označením Airbumb. To vše rozdělilo veřejnost na dva tábory – na ty, kteří ho nenávidí a na ty, kteří ho milují. Abych se přiznal, osobně jsem patřil do skupiny, která toho „šikmookého Francouze“ neměl dvakrát v lásce. Přesto jsem k jeho redakčnímu testu přistoupil s čistou hlavou. Jak si Cactus vedl se dozvíte v následujících řádcích.

V Čechách se nazavděčí

Předně si musíme vyjasnit jednu věc. Znáte to přísloví, že čas je nejlepší lék? Nevěřte mu. Od uvedení modelu Citroën C4 Cactus na český trh utekly už tři roky a česká veřejnost si na jeho podobu stále nezvykla. Zatímco mě osobně už se design Cactusu zdá naprosto úžasný, od všech přihlížejících jsem slýchal jen a jen hanlivé komentáře. Nemá ale cenu se problematice úzkoprsosti českého národa dále věnovat. Na vzhled vozu si musí každý udělat vlastní názor.

  TEST: Peugeot 5008 1,6 THP - Kodiaqu, třes se!

Kdo přidělal kola k babičinu obýváku?

Co objektivně zhodnotit můžeme je interiér vozu. I ten jde proti mainstreamové produkci a přichází s vlastními řešeními, které jen tak někde neuvidíte. Začneme u sedadel. Nerad používám klišé, která použily už dvě stovky mých kolegů přede mnou. V případě Cactusu to ale jinak nejde. V případě Cactusu má člověk opravdu pocit, že sedí uprostřed babičina obývacího pokoje. Nejen, že prostorná sedadla vypadají jako křesla. Ono se v nich tak i sedí. Měkké polstrování dokonale obejme vaše ctěné pozadí a nebýt volantu, měl by člověk chuť hodit si nohy na stolek a pustit televizi. Nicméně volant tu máme a ten samozřejmě není vůbec obyčejný, ale je decentně hranatý. Za volantem se nachází malá obrazovka, zobrazující základní jízdní data.

Středobodem nevšedně tvarované palubní desky je dotyková obrazovka, skrze kterou se ovládá drtivá většina palubních systémů, včetně klimatizace. Při posazení na zadní řadu sedadel platí to samé co vpředu. Sedadla jsou francouzsky pohodlná a v oblasti ramen i kolen mají cestující dostatek prostoru. To hlavně díky prostoru, jenž uvolnily systém stahování okýnek. Ano, čtete správně. Zadní okna se nedají stáhnout, ale pouze vyklopit. Celkově vzato se interiér Cactusu opravdu podařil. Je pohodný, praktický a až překvapivě dobře zpraovaný. Jedinou vadou na kráse interiéru je nedostatek prostoru nad hlavou. To platí na přední, ale hlavně na zadní řadě sedadel. Osoby vyššího vzrůstu se v kabině Cactusu asi nebudou cítit dvakrát pohodlně (osobně měřím 183 cm a už jsem nedostatek místa pociťoval).

  TEST: Peugeot 308 1.2 PureTech 130 EAT8

Pojďme ale jezdit. Pod kapotou testovaného kousku pracoval nejsilnější benzínový agregát, který Francouzi u tohoto extravagantního crossoveru nabízí. Tím je přeplňovaný tříválec o objemu 1,2 litru o výkonu 110 koní. S motorem spolupracovala pětistupňová manuální převodovka. Obavy, zda bude výkon malého agregátu stačit byly hned po několika kilometrech pryč. Motor disponuje dostatečnou silou a ani na dálničních stoupáních výrazně neztrácí. Co mi během testovacího týdne chybělo tudíž nebyl výkon, ale šestý rychlostní stupeň. Při delší jízdě po dálnici je hluk vysokých otáček, pronikající skrze slabou odhlučňovací vrstvu do kabiny dost nepříjemný. Šestka by navíc pomohla i údaji o spotřebě, ačkoli ta není ani tak zlá – šest litrů naturalu na 100 km. Samostatnou kapitolou je podvozek. Ten je francouzštější než sýrový croissant servírovaný na vrcholu aifellovky. Při jakémkoli pokusu o ostrou jízdu vám dá v nejbližší zatáčce najevo, že to rozhodně není jeho šále kávy. Posádka navíc sedí dost vysoko a v kombinaci s přeposilovaným řízením tady nemůže být řeč o jakémkoli řidičském zážitku. Naopak při pomalejším tempu nebo při pohybu ve městě oceníte jeho kvality. Přičtěte k němu měkká křesla a člověk má i na kočičích hlavách pocit, že se vznáší na obláčku.

Co říci závěrem? Snad jen, že po týdnu za volantem Citroënu C4 Cactus jsem si ho naprosto zamiloval. Musím se přiznat, že jsem se i po očku začal poohlížet po exempláři na prodej. Tak moc mě ta extravagance chytla. Jenomže pak se člověk podívá na jeho cenu a zjistí, že když za stejné peníze vám konkurence nabídne mnohem více muziky.

  

Reklamy