Zajímavosti

TOP 30: Nejošklivější a nejšílenější formule historie


Královna motorsportu a kolébka automobilového pokroku. Tak je širokou veřejností  vnímána Formule 1. Historie tohoto sportu je sice plná úchvatných výkřiků technologie, zároveň v ní ale najdeme mnoho slepých vývojových uliček a naprostých šíleností. Ty byly často určeny změnami sportovních pravidel nebo jen snahou inženýrů ohnout fyzikální zákony ve svůj prospěch. V našem velkém výběru naleznete 30 nejzvláštnějších, nejošklivějších a nejšílenějších formulí, které se kdy proháněly po závodních okruzích.

1) Brabham BT23C (1968)

Budeme k vám naprosto upřímní. Tohle není monopost formule 1, ale formule 2 z ročníku 1968. Do našeho výběru jsme ji ale zařadit museli. Už jste totiž viděli větší křídlo?

2) McLaren M7C (1969)

60. a 70. léta byla plná prvotních experimentů s aerodynamikou. Nejdále to dotáhly McLaren a Lotus se svými “dvouplošníky” M7C, potažmo 49B. Následně toto řešení začaly kopírovat další a další týmy až musel přijít zákaz ze strany FIA.

3) Lotus-Ford 49B (1969)

4) March 711 ( 1971)

Díky svému vysoce postavenému oválnému spoileru působí March 711 jako by spadl z jiného světa. O to je překvapivější, že tahle zvláštní formule byla pěkně rychlá! V sezóně 1971 se s ní Ronnie Peterson probojoval 5x na stupně vítězů a v celkovém pořadí bral v této sezóně 2. místo!

5) Brabham BT34 ( 1971)

Není těžké uhodnout, proč se Brabhamu BT34 přezdívalo “humří klepeto”. Tahle formule vypadala hlavně při pohledu zepředu naprosto šíleně. Navíc byla poruchová a pomalá. Za celou sezonu dokončila jen 2 závody a Graham Hill s ní získal jen 2 mistrovské body.

6) Eifellan Type 21 (1972)

Německá stáj Eifelland do MS FS zasáhla jen v roce 1972 a stejně se svým zvláštním monopostem Type 21 zapsala do historie. Designer Luigi Colani přišel s originálním řešením jak zlepšit výhled řidiče dozadu. Zpětné zrcátko umístil na pilíř přímo před řidičem. Asi ho ale nenapadlo, že řidič se musí dívat i před sebe.

7) Ensign N173 (1974)

Jakoby zadní část monopostu N173 z oka vypadla batmobilu! Tím ale veškerá pozitiva této formule končí. V roce 1974 dokázal tým Ensign připravit vůz jen k 8 závodům, přičemž 6 z nich nedokončil.

8) Trojan T103 (1974)

Trojan byla další odvážná stáj, která v 70. letech naskočila do kolotoče F1 a to pěkně z ostra. Stačí se podívat na úhly a hrany modelu T103, se kterým stáj debutovala. Auto vypadá, jako by ho stavěl někdo z lega a to pěně na rychlo.

9) March 751 (1975)

March 751 by vlastně mohl vypadat jako klasický monopost ze sedmdesátých let. Jenže inženýři se rozhodli zvýšit generovaný přítlak speciálním zadním křídlem s difuzory. Na tom by nic nebylo, ovšem provedení vypadá opravdu šíleně.

10) Ligier JS5 (1976)

První vůz stáje Ligier určitě nepatří mezi nejhezčí formule světa. Se svým obrovským nasáváním vzduchu vypadá spíš jako šmoula na kolech než závodní monopost. Na druhou stranu Jacques Laffite dokázal v sezóně 1976 s tímto strojem vybojovat 3 pódiová umístění.

11) March 2-4-0 (1977)

I stáj March experimentovala se stavbou šestikolové formule. Výsledkem jejich snažení byl monopost “2-4-0”. Ačkoli se o tomto voze hodně namluvilo, do závodu Formule 1  se nikdy nedostal a stal se tak spíše marketingovou aktivitou stáje March. V roce 1979 byl monopost prodán a účastnil se několika britských závodů do vrchu.

12) Tyrrell P34 (1977 – 1978)

Co by to bylo za výběr nejzvláštnějších formulí bez této slavné šestikolky. Tyrrel P34 absolvoval mezi lety 1977 a 1978 30 závodů. Z toho se jeho jezdci 13x probojovali na stupně vítězů. Jeho hlavní výhodou byla vyšší přilnavost přední části vozu. Bohužel s sebou 2 nápravy vpředu nesly i spoustu negativ při vývoji vozu a pneumatik. 

13) Brabham BT 26 (1978)

Mezi fanoušky je tato formule známá jako “fan car”. V sedmdesátých letech se všechny týmy hnaly za tzv. “ground efect”. K tomu dochází pokud vzduch pod vozem proudí rychleji než vzduch nad ním. V tom momentě se formule doslova “přicucává” k trati. Tým Brabham chtěl tento efekt ještě posílit tím, že do zadní části vozu nainstaloval výkonný ventilátor. BT26 se postavilo na start pouze jednoho závodu – VC Švédska 1978, kterou Niki Lauda za jeho volantem suverénně vyhrál.Po tomto závodě byla všechna podobná řešení bez vyjímek zakázána.

14) McLaren M26 (1978)

Mclaren M26 nikdy nepatřil mezi hezká auta. Vlastně je celkem ošklivý. Někoho tak pravděpodobně napadlo, že horší už to nebude a při jednom z testů bylo na přední část vozu přidáno další přítlačné křídlo. Ničemu to nepomohlo a vypadalo to šíleně.

15) Arrow A1 (1977 – 1978)

Tým Arrow přispěl do našeho seznamu hned dvěma stroji. Prvním je monopost A1 se svým zvláštně zalomeným čumákem a dvojicí nasávacích otvorů v něm.

16) Ensign N179 (1979)

Ensign N79 si se svým obrovským chladičem na přední části vysloužil spoustu přezdívek a posměšků. Bohužel pro něj byly naprosto oprávněné. Vypadal hrozně navíc byl proti konkurenci opravdu pomalý.

17) Arrow A2 (1979)

I druhé polovině sezony 1979 se ým Arrow postaral o pořádný rozruch se svou formulí, která tvarem připomínala jedno velké křídlo. Bohužel auto nebylo v žádném případě úspěšné. Cíl závodu vidělo jen 2x a nejlépe na 6. místě.

18) Ferrari 312T5 (1980)

Klasické a úspěšné monoposty Ferrari možná ohromovaly okolí svými výkony, ale to jak vypadaly je jiná kapitola.

19) Lotus 88 (1981)

Žádná křídla, žádný problém. Colin  Chapman byl tak posedlý ground efektem, že se rozhodl obejít pravidla a postavit vůz s dvojitým šasi pro generování přítlaku. Ačkoli šlo o naprosto geniální dílo, kvůli námitkám ostatních týmů se Lotus 88 do závodu nikdy nepodíval.

20) Williams FW08B (1981)

O využití dalšího páru kol se v F1 zajímalo v minulosti spoustu týmů, včetně Ferrari. Nejblíže závodní verzi byl Williams. Ten postavil dokonce 2 prototypy – FW07D a FW08B. Ani jeden vůz se ale po úpravách sportovních pravidel nikdy v závodě neukázal.

21) Ferrari 162C2 (1982)

Při velké ceně USA 1982 našli inženýři Ferrari mezeru v pravidlech. Ta určovala maximální šířku zadního křídla. Nikde se ale nepsalo, kolik křídel je povoleno. Jednoduše tak připevnili dvě křídla vedle sebe. Gilles Villeneuve dojel v USA 3. Poté byla podobná řešení zakázána.

22) Benetton Tyrell 012 (1983)

V roce 1983 napadlo inovativní inženýry Tyrellu, jak navýšit plochu zadního křídla a přitom neporušit pravidla o maximální šířce. Trojúhelníkvý tvar křídla ale nepřinesl kýžený efekt a po pár závodech zmizel.

23) Toleman TG183B (1983)

Ve stejném roce chtěla zvýšit efektivitu zadního křídla i stáj Toleman. Výsledkem byla formule s dvě zadní křídly za sebou.

24) Tyrrell Ford 025 (1997)

25) Sauber C17 (1997)

Týmy F1 v roce 1997 objevily skulinu v pravidlech, která umožňovala přidání páru bočních přítlačných křídel. kvůli omezení výhledu naštěstí FIA upravila pravidla pro druhou polovinu sezóny a tato křídla z formulí zmizela.

26) Arrows A22 (2001)

Pro velkou cenu Monaka 2001 připravil tým Arrows speciální aerodynamický balíček. Naštěstí pro oči všech přítomných pořadatelé závodu tuto šílenost odmítli vpustit do závodu a Arrows se museli spokojit se standardními spoilery.

27) Williams FW26 (2004)

Williams se svými mrožími kly na monopostu FW26 rozdělovaly fanoušky na dva tábory a vyvolali velký poprask. Tým si od tohoto řešení sliboval hodně. Bohužel ani toto řešení nepřineslo požadované výsledky a v polovině sezony bylo nahrazeno konvenčním.

28) Honda RA108 (2008)

Rok 2008 byl pro tovární tým Hondy nejhorší v její historii. Nejen, že jejich auta byla ošklivá, ale byla i pomalá. Tomu nepomohl ani další pár přítlačných křídel na čumáku.

29) Mercedes W03 (2012)

V roce 2012 se týmy Formule 1 musely vypořádat s novými pravidly týkající se výšky přední části vozu. V tomto roce byla většina aut opatřena zvláštním schodem.

30) Caterham CT05 (2014)

Změna pravidel přinesla mezi lety 2013 a 2014 obrovské zemětřesení mezi designery Formule 1. V tomto roce se rodila jedna formule ošklivější než druhá. Jednoznačně nejodporněšjí byl ale Caterham.