Relativně brzy po Volkswagen Festu jsem se zúčastnil ještě jednoho srazu. Tentokrát jsem si už připadal jako mezi svými i s mým přibližovadlem a dokonce jsem ukořistil pohár! Ale začneme hezky popořadě.

Nápad zúčastnit se srazu přišel celkem náhodou. Teprve týden před začátkem sedmého srazu youngtimerů jsem se registroval.

První bolístkou je projít vyřazovacím kolem. Narozdíl od vyloženě veteránských srazů, jakými jsou například regionálně South Bohemia Classic nebo Křivonoska, nebylo síto tak hrubé, přesto se organizátoři snažili dostat na sraz youngtimerů opravdu vyhledávané youngtimery.

„Vozidlům nesplňující výše zmíněné podmínky, ať už rokem ukončení výroby (do 1999) nebo technickým stavem či neoriginálním tuningem, nebude umožněn vjezd do areálu.“

Není to pro každého

Takzvaným nevycválaným petrolheadům tato akce není uzpůsobena. Sraz youngtimerů už spadá pod klidnější akce a sednou hlavně pohodářům. No užil jsem si ho moc! Vřele doporučuju všem, kteří si chtějí čuchnout k veteránským rally a srazům.

Pro nadšence už od pátku

Kdo byl netrpělivý, mohl své auto přijet vystavit do areálu už v pátek 2.9. Zhruba na desítku aut už čekalo na louce, kde byla možnost vytáhnout stan a přespat noc na sobotu. Jako nováčkovi mi chvíli trvalo se začlenit, ale povedlo se. Moc se mi líbila „povinnost“ nechat se vyfotit se svým vozem na pamětní list, který se rozdával další den.

Páteční večer obohatila program oslava minipivovaru Kněžínek, v jehož areálu se sraz pořádal. Živá hudba, grill a spoustu lidí však nenarušila stále pohodovou atmosféru srazu. Jediný problém první den nastal až při přespání. Co jsem opravdu podcenil bylo vybavení na noc. Spacák, přestože akce byla z kraje září, prostě nestačil.

Doba očumovací a spanilá jízda

V sobotu už hned z rána najíždělo dost aut. Hned, jak jsem vylezl ze stanu, už jsem vyprávěl prvním nedočkavcům příběh mého stroje. Zájem o mého Fiata, který, buďme nohama na zemi, nebyl zrovna v nejlepší kondici, mě mile překvapil. Po ranním rozhovoru ještě s pár lidma jsem svou první cestu podnikl přímo k občerstvení, které bylo zařízené pro účastníky.

S kávou v ruce jsem se i já osmělil a vyrazil na obhlídku kolegů. Tu a tam to vypadalo spíše na sraz německých prémiových vozů. Brzy je však doplnila tlupa Miat a také pár kousků Hond S2000. Nechyběl klasický Ital v podobě Alfy Romeo 155 s polepem Martini, jejíž řidič měl k ní dobovou kombinézu Alfa Romeo! Naprosto sladění se svým vozem byla posádka autobusu ČSAD. Ano, na sraz dorazila ta stará, dobrá Karosa. Bohužel kvůli svým rozměrům musela zůstat jako poutač před areálem. Úsměv na tváři vykouzlila dvojice „babetistů“. Největší raritou pak byla replika Mercedes-Benz 190E 2.5-16 Evolution II, kterou majitel přivezl na podvalu taženým dalším youngtimerem srazu – obytným vozem Hymer.

Na téměř 150 účastníků se po rozjímání u strojů, které se už jakžtakž uvelebily na travním koberci, odebralo do přístřešku, kde organizátor Radek nám řekl vše podstatné k rozjížďce na spanilou jízdu. Na doporučení „Nevyrážejte všichni na ráz.“ moc lidí včetně mě nedalo. Avšak už při prvních metrech jsme se propadli v pořadí kvůli nucené zastávce ještě v areálu.

Vyjíždíme!

Krátce před sobotním polednem je odmávnuto a desítky vozů starších 20 let vyjíždí z minipivovaru Kněžínek. Na mapě, kterou jsme každý do jednoho dostali, vidíme průjezdní obce a vesnice. Na dopravních značkách šipky pomáhají v plynulejší průjezdy. Nebýt jedné neshody na křižovatce s mým navigátorem, projeli bychom na téměř 80kilometrový úsek bez ztráty orientační kytičky.

Po celou dobu nás fotil Jirka z MOnix média

V Holašovicích zastávka na vynikající oběd, Kuklov s krátkou obhlídkou tamního nedostavěného kláštera, zámek Kratochvíle a přes úzké klikaté silničky zpátky do tábora. Takovou cestu jsme si zvolili. Samozřejmě nepadaly žádné sankce, pokud jste se vydali někam sami na vlastní pěst. My se kvůli výše uvedeným zastávkám sice propadli až téměř na samotný konec hada z vozů, ale za to jsme si to náležitě užili!

Jezdíme dle dopravních předpisů a nezávodím.! Hlavní je si to užít!

Radek A.K.A. Malý Velký Muž, organizátor VII. srazu youngtimerů

Vlastnit je jedna věc, znát je věc druhá

To, že jsem mezi znalci historie automobilismu, jsem si ověřil při krátkých dialozích s ostatními účastníky. Ostatně zatímco můj Fiat už sbíral kilometry, já ještě nebyl. To však neplatilo u valné většiny účastníků, kteří žili v době, kdy sjížděli jejich aktuální youngtimeři z výrobní linky.

Podvečer po shromáždění všech lidí na srazu se v přístřešku vyhlašovali vítězové pohárů různých kategorií. Světe div se, poprvé na srazu a odjíždím se svým vůbec prvním pohárem! Dobře, je to pohár oceňující nejmenší vůz na srazu, ale i tak, jsem na něj pyšný. Konkurence v podobě Multikáry a UNO Altro (cabriolet) byla však neúprosná a rozhodovaly jen centimetry.

Po rozdání pohárů následovala oblíbená soutěž s prostým názvem Automozek. Letos byla vůbec poprvé samostatně vyčleněná kategorie pro ženy. Inu například také můj navigátor měl možnost si zasoutěžit. Po přezkoušení znalostí v kategorii socialistické vozy, západní vozy a fotografie jsme si navzájem opravili testy a zjistili, jak na tom jsme. Hrdinou a ukázkou krásné budoucnosti se stal malý kluk s celkem 23 body, čímž porazil asi polovinu účastníků! Já se svými 24 body skromně spadl do nadprůměru.

Já sice pak podobně jako většina jiných odjel směr domov, ale do noci se v areálu ještě rozjela párty se starými hity.

Fotky v plné kvalitě od Jirky Landy známého jako MOnixMedia

Suma sumárum

Příště bych si asi dobře rozmyslel dle okolních aktivit a počasí, zda dorazím už v pátek nebo se vyspím pohodlně doma. Toť asi jediné mínus na jinak velmi povedené akci bez přešlapů a problémů se skvělou atmosférou a účastníky. Odnesl jsem si motivaci na další ročník a kontakty na nové přátelé. Ani navigátor neměl výhrady. Zpráva pro dámy: Záchody byly separé a čisté! (měl jsem to zmínit…)

Všechny potřebné informace najdete na oficiálním webu srazu